Odznak pro příslušníky historických jednotek při Národních gardách - bronzový odznak na vodorovnou upínací sponu se znakem Národních gard  - varianta s červeně lakovaným středovým polem odznaku namísto smaltu , odznak zhotoven z jednoho kusu, broz rozměry 39 x 41 mm

  „Legionáři a dobrovolci v NG

Organizační řád, vydaný pro NG. a schválený MNO., stanoví v části I., stať 9. § 41. odznak příslušnosti k historickým jednotkám při NG. Historickou jednotkou u NG rozumí se družstvo, četa nebo rota, sestavená jen z legionářů nebo jen z dobrovolců, může být však též zřízena jednotka z legionářů a dobrovolců společná. Dohoda o spolupráci a organizační řád NG zachovává historickým jednotkám jejich charakter, takže při veřejných vystoupeních v rámci NG nosí své legionářské a dobrovolecké stejnokroje, na nichž mají odznak historických jednotek. Odznak je oxydovaně zlacený, střední znak je uložen na červeně lakovaném pozadí.

1.-Odznak pro příslušníky jednotek legionářských u NG.
Odznak označuje čety (roty) sestavené z legionářů (dobrovolců z r. 1918 až 1919) u NG, vystupují-li v samostatném útvaru v historickém stejnokroji. Odznak se nosí na levé kapse bluzy.

2.-Odznak pro příslušníky jednotek legionářských u NG.
Odznak označuje čety (roty) sestavené z legionářů (dobrovolců z r. 1918 až 1919) vystupují-li v stejnokroji gardovém. (Pozn. není-li ustaven zvl. oddíl pak tento odznak jednotlivci nemají.)

Oba jsou tedy určeny pro příslušníky legionářských jednotek či dobrovolců z let 1918 - 1919, tedy tzv. historických jednotek, kteří se následně stali příslušníky NG. Odznak se znakem Národních gard nosili příslušníci NG, pokud vystupovali v historických legionářských uniformách a vyjadřovali tak svůj vztah k NG, zatímco naopak odznak s legionářským čtyřznakem pak ti příslušníci NG, kteří vystupovali v gardovém stejnokroji a vyjadřovali tak svůj vztah k historickým jednotkám..

Oba odznaky jsou raženy vysoce kvalitně z oxidovaného stříbřitého kovu, se samostatnými vsazenými smaltovanými středy, bez monogramu autora, na rubu s příčnou zavírací jehlicí. Na odznaku jsou v jilcích mečů drobné dírky k přišití. Kromě „stříbrného“ odznaku se znakem NG existují shodné odznaky, stříbřitý a bronzový, provedený z jednoho kusu, kde středová část není smaltována , ale je červeně lakována, bez označení autora či výrobce, na rubu s příčnou jehlicí. Snad se mohlo jednat o poválečnou doražbu původního odznaku pro nositele, kteří o odznak během válečných let přišli. Zda podobně provedený typ existuje i u odznaku s legionářským znakem, není známo.   (cit. Dr. Jedlička)