Miniatura - Pamětní odznak se zapichovací jehlicí 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého  - nápis: Jan Gayer 4.červen 1918 - pěší pluk 4. P.V. 1917 - 1937, bronz rozměr 18 x 20 mm , značeno MINCOVNA KREMNICA , VM-86 ,  N-51

Jan Gayer se narodil 19. 6. 1885 v Přerově. Kdy se do čs. jednotek na Rusi přihlásil, není známé. Do záložní roty 1. čs. střeleckého pluku byl zařazen 13. 6. nebo 13. 7.1916 jako prostý dobrovolec. Obdržel osobní číslo 16366. 28. 7. 1916 byl přeřazen do 7. roty 1. čs. střeleckého pluku. Již 8. 8. 1916 byl „mladším poddůstojníkem“ (desátníkem) a zástupcem velitele čety a 13.9.1916 byl na „základě Nejvyššího potvrzení ustanovení Vojenské rady z 7. srpna 1914 i stejného potvrzení ustanovení z 27. listopadu 1915 přejmenován z rovnocenné hodnosti v rakouské armádě na poručíka ruské armády…“. Současně byl jmenován mladším důstojníkem 7.roty. Účastnil se pověstných rozvědek.

Po únorové revoluci v roce 1917 byl zvolen do plukovního komitétu. Od 21.5. do 8.7.1917 byl vyslán do OČsNR jako emisar k náboru nových dobrovolců. Přesto se podle jednoho z dokumentů měl účastnit bitvy u Zborova.

Po návratu k pluku byl 18. 7. 1917 jmenován velitelem 7. roty. Ve stejném měsíci byl zvolen zástupcem důstojnického čestného soudu. Po dalších funkcích, mimo jiné v komisi pro vypracování povelů v českém jazyku, byl Jan Gayer 28. 8. 1917 přeložen do nově budovaného 4. čs. střeleckého pluku a vyškrtnut ze seznamu důstojníků 1. čs. střeleckého pluku.

K novému pluku Jan Gayer přijel 8. 9. 1917 a stal se velitelem 2. roty. Opět byl zvolen do důstojnického čestného soudu jako jeho předseda i do plukovního komitétu. K jeho funkci velitele 2. roty mu byla přidělena i funkce velitele I. praporu. V listopadu byl pochválen velitelem pluku za „výborně organizované vedení cvičné výchovy“. 5. 12. 1917 se pak stal velitelem I. praporu na „plný úvazek“.

Zúčastnil se bojů u Bachmače. 8. 3. 1918 byl určen na místo pomocníka velitele pluku. Po odchodu plk. Šiškovského nejprve převzal prozatímně velení plukem od ppor. Vobratílka (28. 4.-3. 5. 1918) , poté prozatímně od por. Čečka (8. 5. 1918) a konečně definitivně od por. Čečka (2. 6. 1918).

4. 6. 1918 byl těžce raněn „do obou nohou z kulometu“ v boji u Lipjag a 7. 6. 1918 svému zranění podlehl. 16. 6. 1918 byl formálně vyškrtnut se seznamu důstojníků pluku. Pohřben byl v Samaře ve společném hrobě.