Odznak se zapichovací jehlicí NSG - Národní střelecká garda , rozměr 9 x 26 mm

V českém prostředí měly dlouhou tradici ostrostřelecké či tělovýchovné spolky, které mohly v případě potřeby vystoupit i jako provizorní ozbrojená síla. To se projevilo i po vzniku ČSR roku 1918 – do služeb nového státu se dávaly stávající organizace, z nichž nejvýznamnější byly Sokol a Dělnická tělovýchovná jednota, a vedle toho vznikaly i sbory a milice nové. Roku 1926 byly některé paramilitární spolky sloučeny do Svazu ozbrojených jednot - SOJ , od roku 1930 Národních gard. Národní gardy dostaly od Ministerstva národní obrany zapůjčeny starší zbraně a v případě potřeby měly plnit pomocné úlohy. V době narůstajícího ohrožení ČSR ve třicátých letech velel Národním gardám pplk. Karel Kříž, nesoucí hodnost generála Národních gard. Roku 1938 byly Národní gardy, Národní střelecký svaz, Československá obec střelecká a Akademická legie spojeny do Svazu Národních Střeleckých Gard ČSR - SNSG - SNG - v čele s generálem Šnejdárkem, někdejším velitelem čs. sil za bojů o Těšínsko.

Na začátku nacistické okupace byla činnost Národních Střeleckých Gard i podobných organizací ukončena, příslušníci těchto sil se velkou měrou zapojili do odbojové činnosti. Roku 1945 byl Svaz národních střeleckých gard obnoven, avšak na základě dekretu prezidenta republiky č. 125/1945 Sb. z 27. října 1945 byl spolu se Svazem československého důstojnictva, Svazem československých rotmistrů a Svazem československých záložníků sloučen do nově vzniklého Svazu Brannosti - SB , na který přešel i veškerý majetek těchto organizací. Ani Svaz Brannosti však nevydržel dlouho – komunistický převrat z února 1948 jeho další činnost znemožnil, organizace byla zrušena zákonem č. 138/1949 Sb. z 11. května 1949 a její majetek přešel na stát (vojenskou správu).

(citace článek Vojenský Historický Ústav Praha)