Pamětní - upomínkový odznak pro účastníky bitvy u Zborova, datum 18.  VI. 1917 a nápis rusky ZBOROV nápis je proveden menšími písmeny - Byl vydán jako vzpomínkový odznak bitvy u Zborova  - opis Zborov 18. -VI. - 1917 , odznak se zapichovací jehlicí , postříbřený bronz podložený stuhou sv. Jiří , neznačené , nesignované , rozměry  18 x 61 mm. Odznak kombinující vševojskový motiv meče se symboly husitského kalicha, československých lipových listů a vavřínových listů nese mluvící pásky s datem bitvy, uvedeným podle juliánského kalendáře používaného v Rusku - 18. 6. 1917 - a s nápisem ZBOROV v azbuce. Odznaků existuje více provedení, bronzový, v bílém kovu,. menší, větší typ, nápis Zborov česky, vzácněji rusky.....Výroba čsl. legií v Rusku. V provedení odznaku jsou různé odchylky...- vzácné

Před I. světovou válkou žilo V carském Rusku podle některých pramenů až sto tisíc Čechů a Slováků , přišli sem za prací a byli to v prvé řadě zemědělci, kteří se usidlovali v oblasti kolem Volyně. Mimoto sem přicházeli také zástupci různých firem, sládci a také příslušníci Sokola, kteří zde vyučovali tělocvik a šířili sokolské ideje. Ti pak pobývali ve velkých městech, jako byl Kyjev, Petrohrad, Varšava (patřila tehdy Rusku), Moskva a i Novosibirsk, a vyvíjeli zde spolkovou činnost.

První čeští dobrovolníci v Rusku - vznik a bojová činnost České družiny

Počátek pozdějších početných čs. vojenských jednotek v Rusku představovala Česká družina. Vznikla již 12. srpna 1914 jako národní dobrovolnická formace v rámci carské armády. Tvořili ji čeští krajané, žijící na území Ruska. Nábor dobrovolníků organizovaly krajanské spolky. Časné datum jejího ustavení souviselo se zájmem ruského velení, jež brzy pochopilo výhody nasazení Čechů na frontě. Jejich očekávaný přínos spočíval zejména v tom, že mohli opatřovat zprávy o nepříteli.

Proces formování České družiny probíhal pod vedením štábu Kyjevského okruhu ruské armády. Základem se stalo 720 dobrovolníků, zvaných Starodružiníci. V bojovém nasazení příslušníci družiny uskutečňovali výpady menšího rozsahu, v blízkosti nepřítele rozhazovali letáky a získávali zajatce. Koncem roku 1914 se stav jednotky zvýšil příchodem dvou set nových mužů, bývalých zajatců - pro ně se používalo označení Novodružiníci.

Nepřítel činnost českých dobrovolníků záhy zaznamenal. Rakousko-uherské velení proto vydalo rozkaz zajaté Čechy po identifikaci odsoudit k trestu smrti. Několik dobrovolníků bylo po zajetí skutečně popraveno. Česká družina ztratila na frontě 48 padlých.

Česká družina se změnila k 15. lednu 1916 na Čs. střelecký pluk. Na počátku se skládal z osmi rot a sloužilo v něm 1 597 mužů. Útvar stále nebojoval jako celek, po rotách byl rozptýlen u jednotlivých ruských armád a divizí. Velel mu dosavadní velitel České družiny pplk. V. P. Trojanov, charakter bojové činnosti zůstal nezměněn. Jeho velitelství se stalo již 15. května 1916 základem pro Čs. střeleckou brigádu.

Čs. střelecká brigáda před bitvou u Zborova

K historicky nejvýznamnějšímu bojovému nasazení Čs. střelecké brigády se začalo schylovat v souvislosti s přípravami ruské armády na tzv. Kerenského ofenzívu. Plánovala se zjara 1917. Její hlavní úder byl stanoven na směru Tarnopol‒Lvov. Provést jej měly divize jihozápadní fronty. Na čele útoku měly z rozhodnutí ruského velení nastupovat výhradně nejspolehlivější úderné útvary, tvořené dobrovolníky. Mezi ně se z vlastní iniciativy přihlásila i Čs. střelecká brigáda.

Problémy ve výcviku a nedostatky v materiálním vybavení jednotky vedly k tomu, že byla koncem června 1917 zařazena do XLIX. sboru 11. armády, jenž se připravoval k útoku na méně významném směru.

Čs. střelecká brigáda, zřízená 19. května 1917 v Ivani, se poprvé začala soustřeďovat jako celek. Tvořili ji 1. čs. střelecký pluk Mistra Jana Husi (vznikl 18. 5. 1917), 2. čs. střelecký pluk Jiřího z Poděbrad (vznikl 19. 4. 1917) a 3. čs. střelecký pluk Jana Žižky z Trocnova (vznikl 15. 3. 1917). Její sílu reálně reprezentovalo sedm početně poddimenzovaných praporů pěchoty o celkovém stavu 3500 mužů. Jednotka se před bojem potýkala s řadou problémů. Nedostávalo se jí těžkých kulometů a minometů. Lehké kulomety chyběly zcela. Výstroj mužstva neodpovídala ročnímu období. Brigádě scházelo organické dělostřelectvo. Ve svém úseku obdržela jako posilu pět baterií ruské 82. dělostřelecké brigády. Velitel Čs. brigády plk. V. P. Trojanov nikdy nevelel celé jednotce. Ruští velitelé povětšinou selhali ještě před bojem. Plán útoku museli vypracovat čs. důstojníci z pozice velitelů rot, výjimečně praporů. Přesto zvládali úkoly, pro něž nebyli teoreticky předurčeni a připravováni. Četné slabiny vyrovnávala vysoká morálka, kázeň a dosavadní bojové zkušenosti čs. dobrovolníků.

Čs. střelecká brigáda převzala svůj úsek v noci z 21. na 22. června 1917. Měřil 6,5 km a nacházel se jihozápadně od ukrajinské obce Zborov (severozápadně od Tarnopolu) mezi osadami Pohrebce na severu a Jozefowka na jihu. Na straně nepřítele stála 37. pěší brigáda 19. pěší divize s 35. plzeňským a 75. jindřichohradeckým pěším plukem. Zasahoval sem i úsek 86. pěšího pluku 32. pěší divize. Obě divize náležely k IX. sboru 2. rakouské armády. Po přisunutí záloh šlo o celkem 5 500 mužů. V dělostřelectvu nepřítel převyšoval čs. stranu minimálně čtyřikrát. Část rakouských jednotek byla v daném úseku nasazena již téměř rok. Nepřítel měl k dispozici kvalitně vybudovanou obranu a útok očekával.

Bitva u Zborova 2. července 1917

Úderu na nepřátelskou obranu předcházela dělostřelecká příprava, zahájená v 05.15 hod. Palebné zdroje protivníka ale příliš neohrozila. Do přímého útoku nastoupila jako první úderná skupina I. praporu 1. čs. střeleckého pluku. Z výchozích postavení vyrazila několik minut po deváté hodině. V půl desáté se do útoku zapojil i 2. čs. střelecký pluk. Čs. úder byl veden s nevídanou dynamikou.

Již v deset hodin padlo 1. rakouské obranné postavení, a to v celém útočném pásmu Čs. brigády. Krátce poté přestalo vzdorovat i 2. obranné postavení. 1. čs. střelecký pluk následně z vlastní iniciativy napadl i 3. postavení, i když svůj útočný úkol již splnil. Totéž učinily i části 1. a 3. čs. střeleckého pluku. Sousední ruské jednotky nedokázaly držet krok s rychle se rozvíjejícím útokem Čs. brigády. Kolem 15. hodiny se čs. útočné sledy zkonsolidovaly a navázaly vzájemná spojení.

Čs. střelecká brigáda zdaleka překonala plán útoku. Postoupila do hloubky přesahující čtyři kilometry. V boji zajala 4 000 nepřátelských důstojníků a vojáků. Množství zajatců nakonec převyšovalo její vlastní početní stav. Ukořistila 20 děl a značné množství pušek, kulometů a dalšího vojenského materiálu.

V boji padlo 167 mužů včetně pěti velitelů rot. Dalších 17 zemřelo na následky zranění v následujících dnech. Nezvěstných zůstalo 11. Množství raněných se odhadovalo v rozmezí od necelých devíti set po více než 1000. Dalších 320 dobrovolníků padlo v bojích, v nichž Čs. brigáda odrážela protiútoky nepřátelských vojsk za tzv. tarnopolského ústupu. Během těchto červencových bojů si zachovala bojeschopnost jako jedna z mála jednotek ruské armády, na níž rozkladně působila bolševická agitace.

Čs. bojovníci uplatnili za útoku u Zborova metody boje, jež se projevily v podmínkách východní fronty jako novátorské. Šlo zejména o vynikající souhru menších úderných skupin (6‒12 mužů), které postupovaly s maximálním využitím terénu. Prudká rychlost jejich pohybu na bojišti paralyzovala nepřítele a zaskočila současně i velení na ruské straně. Čs. brigáda nastoupila do boje bez jakéhokoliv výcviku v zákopovém boji. Její bojovníky charakterizoval výjimečný bojový elán a vysoký smysl pro efektivní improvizaci v boji.